Boršč

Autorské představení Boršč – tentokrát seriálový uvedou dnes od 19:00 hodin na Malém náměstí EVA ČECHOVÁ a HANKA MALANÍKOVÁ. „Stejně jako ta známá polévka je i náš divadelní pořad složený z mnoha proměnlivých ingrediencí – autorských textů, výstřední gymnastiky, partnerských příběhů, klaunských výstupů a nyvých nálad,“ slibují jeho protagonistky. „Vše se přitom až po (d)uši topí v ruském sósu, v určité výchozí náladě a životní situaci… inspirované světem A. P. Čechova. Pokaždé vyplave na povrch něco jiného, podle toho, čím pravě žijeme, jak se mění naše životy i náš ‘sesterský‘ vztah.“

Nenarušilo soudržnost vašeho souboru, když jeho polovina začala pracovat jako moderátorka v České televizi?

Eva: To je vtipné. Nenapadlo by mě dávat Hančinu práci v televizi do souvislosti s naším představením. Bylo pro mě spíš kuriózní sledovat blízkou osobu v neosobních médiích. Oceňuju, jak se jí dařilo, a jsem si jistá, že kdyby měla volit mezi TV a naším divadlem, zvolila by Boršč – nebo ne, Hanko?

Hanka: No nevím, v pekařství na Palmovce teď dostávám protekční porce Míša řezu… Být na chvíli televizní moderátorkou je skvělá šance i životní zkušenost. Ale šanci dělat autorské divadlo se nevyrovná nic!

Absolvovaly jste na DAMU katedru, kterou založil Ivan Vyskočil. Co pro vás setkání s ním znamenalo? A mohly byste jmenovat i některé další pedagogy, kteří pro vás byli (jsou) důležití?

Ivan Vyskočil, jeho způsob učení a hry, byl a je nesmírně důležitý jak pro naši práci pedagogickou, tak divadelní. Nadchnul nás pro kouzlo živého vyprávění. Epické divadlo je náročné, vstupuje do přímého kontaktu s divákem, a právě tím se člověk hodně naučí. Co se týče vnímání druhých, pozornosti k vlastním reakcím, nápadům, intuici… prostě ke všemu, co se děje, co patří do hry. Vzácní a důležití pro nás ale byli všichni pedagogové katedry. Vítězslava Fryntová, která nás v přednesu učila ne texty říkat, ale sdělovat obrazy, pošmáknout si na slově. A pak psychosomatická výuka hlasu docentky Libuše Válkové, jedinečná pedagogika pedagogiky docentky Evy Vyskočilové a další. Asi nejblíže je nám Zdenka Kratochvílová, která na katedře učí pohyb a pantomimu. Pomáhá nám hlavně s pohybovou stránkou představení. Okouzlujícím způsobem reaguje na naši výstřední gymnastiku a vede nás k pochopení jevištních zákonitostí.

Máte (hledáte) scénu, kde by na vás diváci mohli chodit pravidelně? A jaké to dnes vůbec je, zkoušet se prosadit s typem divadla, které hrajete?

Eva: Máme milé vztahy s Divadlem Na zábradlí a velmi se nám zalíbilo v jeho komorním prostoru, tzv. Eliadově knihovně. Tam si diváci zvykli za námi chodit. A doufáme, že je to bude bavit i nadále.

Hanka: Hrát Boršč je pro nás pokaždé, bez přehánění, životní událost. Do komorního prostoru, jakým je Eliadovka, se krásně vejdeme se svými nápady, možnostmi i diváky. O své diváky se pečlivě staráme, osobně je zveme, a oni pak zas osobně zvou svoje kamarády… A dokud budeme mít pro koho hrát, s kým sdílet svoje témata, bude mít Boršč smysl.

Zdeněk A. Tichý

Hadrián 2011 (zpravodajec XVII. Mezinárodního festivalu v Hradci Králové), č. 8, str. 4